Naši farní pouť do Itálie jsme původně naplánovali na volné květnové dny od 1. do 8. května. Správně tušíte, že pokud bychom jeli v tomto termínu, volba nového papeže by nám o den utekla. Proto jistě byly letenky v původní dny tak drahé, abychom museli udělat ústupek, a na pouť tak vyrazili od 2. do 9. května.
Tento námi neplánovaný vrchol pouti jsme prožili na samý závěr našeho putování. Ještě než jsme zažili volbu papeže (v což jsme vzhledem k situaci ve skrytu duše doufali), navštívili jsme Bari s katedrálou sv. Mikuláše, u jehož hrobu jsme slavili mši svatou. Odtud jsme se pak druhý den přepravili auty do San Giovanni Rotondo, kde jsme kromě možnosti mše svaté a modlitby u hrobu Padre Pia, podnikli také výlet do San Archangelo a další den do přímořského městečka Vieste. Tady jsme využili krásného počasí i ke koupání v překvapivě teplém moři.
Další den jsme přejížděli do Říma se zastávkou na Monte Cassino. V Římě jsme chtěli projít Svaté brány a také se pomodlit u hrobu papeže Františka. A pak samozřejmě se projít kolem vybraných památek podle času i počasí. Ve čtvrtek 8.5 ráno jsme měli mši v kryptě v těsné blízkosti hrobu apoštola Petra, pak prohlídka baziliky a výstup na kopuli, odkud jsme viděli nejen celý Vatikán, ale také hlavně komín Sixtinské kaple čekající na použité hlasovací lístky. Druhý černý kouř tohoto konkláve jsme o pár minut nestihli, zrovna jsme asi procházeli bazilikou. Nevadí… černý kouř není tak zajímavý.
Na část odpoledne jsme se vrátili do Nepomucena a pak opět vyrazili zpět směrem k Vatikánu. Jelikož se kouř očekával buď kolem 17.30 nebo kolem 19.00, nečekali jsme tak brzy přímo na náměstí, ale procházeli si blízké uličky kolem Piazza Navona. Celou dobu otec Jenda kontroloval na youtube volební komín, ale zhruba v 18.05 mobil zavřel a jal se vykládat o krásách architektonických soutěží a vtípků. V 18.07 ovšem přišla zpráva: bílý kouř. V tu chvíli jsme zapomněli na sebekrásnější architekturu a okamžitě vyrazili ke Svatému Petru. Za chvíli to vypadalo, že podobný nápad měla většina města. A opravdu, na Via della Conciliazione jsme se ještě dostali, ale jen asi do půlky. Proto jsme s vypětím všech sil z objetí davů na hlavní ulici vyklouzli a spěchali boční uličkou k levé straně náměstí. Zanedlouho jsme už stáli na Svatopetrském náměstí s výhledem na balkon i na obrazovku, bylo 18.55, 48 minut po úspěšném kouřovém signálu. Atmosféra byla velmi radostná a všichni jsme čekali, až se dveře balkónu konečně otevřou. A už to tu bylo! Kardinál protojáhen přišel a oznámil jméno nového papeže. Za chvíli už ale přišel i sám papež Lev XIV. To bylo nadšení a jásotu!
Po požehnání nový papež odešel a i my si uvědomili, že máme hlad a potřebujeme si odskočit. Vydali jsme se tedy na zpáteční cestu. Ulice byly kompletně plné lidí, auta neměla šanci a jen smutně čekala, že se třeba také časem pohnou. Jaké překvapení, že v tu chvíli místní MHD taky zrovna moc nefungovala. Proto jsme víc než půlku cesty šli pěšky.
Cestou jsme se stavili ještě na výborné večeři a o půlnoci konečně dorazili do Nepomucena. Bylo by to všechno moc krásné, kdyby nás nečekalo vstávání a odjezd na letiště už ve 4.15 ráno. Ale i to jsme zvládli. Volbu papeže v Římě, to člověk holt jen tak nezažije, to chce opravdu pořádný plán.
