Není žádnou novinkou, že s farností rádi podnikáme různé poutě ať už jednodenní nebo i ty vícedenní. Ani letos nemohla nějaká pouť chybět a kam jinam, než za otcem Vladislavem, když je na tak krásném místě, kde se dá vidět nejeden krásný kostelíček a dokonce mu tak trochu patří.
Protože na sobotu 20. května naplánovala stejný cíl pouti i farnost Ćeské Libchavy, bylo vhodné se k nim připojit. Brzy jsme naplnily další dva autobusy a dalších cca 30 osob se vypravilo po vlastní ose. Dohromady jsme čítali skupinu cca 160 osob včetně dětí a kočárků.
Z Ústí jsme vyrazili vybaveni brožurkami a identifikačním modrým páskem na ruce, abychom se snadno poznali a rozdělili do skupin. (Českolibchaváci a poutníci po vlastní ose dostali pásek červený). Vyjeli jsme s dostatečným předstihem, abychom stihli nutnou přestávku na benzince a dojezd v 10 hodin do Kutné Hory - Sedlec. No, nevyšlo to úplně přesně, ale krátkou prohlídku katedrály v Sedlci jsme stihli a někteří i rychlou přehlídku uspořádaných kostí. Důležité bylo přijít včas na oběd!
V restauraci na nás byli nachystaní, oběd si totiž objednali téměř všichni a náležitě jsme si ho užili. Po této milé pauze jsme vyrazili dle časového plánu poznávat dva hlavní skvosty Kutné Hory: kostel svatého Jakuba, kde nás prováděl otec Vladislav, a chrám svaté Barbory, kde se nás ujala paní Kristýna a varhaník Viktor. V krátkých přestávkách se někdo stihl podívat na arciděkanství nebo do kostela Matky Boží na Náměti, případně na zmrzlinu či odpolední kávu.
Před 17 hodinou jsme se všichni sešli ke společné mši svaté ve farním kostele svatého Jakuba, kterou celebroval otec Vladislav a přijela i naše varhanice Cilka. Na konci mše svaté jsme poděkovali otci Vladislavovi za přijetí, otci Jendovi, že nás vyvezl a také oběma skvělým a odvážným řidičům Pavlovi a Petrovi, že nás bezpečně dovezli tam i zpátky.
Před odjezdem ještě společná fotografie před kostelem, rozdávání čokolády a rozloučení.
