V sobotu 22. června se na celodenní výlet vypravil jeden větší autobus farníků, aby společně navštívili Broumovský klášter, vyšli Kovářovou roklí na vrch Hvězda (někteří sem vyjeli autobusem) a tady společně poděkovali za společně prožitý den při mši svaté v místní kapli P. Marie. O všelijaké zážitky nebyla nouze, došlo i na vzpomínky na podobný výlet před 19 lety - jenom ty kamennné schody za ty roky nějak vyrostly.
Výlet z pohledu poutníka
Když se objevila přihláška na farní výlet do Broumova, neváhal jsem a přihlásil se mezi prvními. Ani excelovská tabulka mě nezaskočila. Byl jsem ale až druhý v pořadí, první místo v tabulce jsem bohužel nezvládl. Kolik pojede lidí? V tom jsem byl skeptický. Nedávné svěcení v Hradci Králové, a přitom tak mimořádná událost, přilákala málokoho. Ale světe div se, autobus byl plný. 59 lidí jelo nakonec. Moc jsem se těšil. Ještě se rozhodnout, zda vzít kameru nebo nevzít. Ale nebral jsem ji, můj chytrý telefon na to stačí. Ráno jsme vyrazili včas, předešlou noc se dostatečně vypršelo a vybouřilo. Byl krásný den, počasí na výlet akorát. Cesta ubíhala v pohodě, šofér byl starý známý, vezl nás již do Kutné Hory na audienci za P. Vladislavem. Před desátou jsme byli napáskovaný před pokladnou a P. Jenda nás roztřídil na pracující, seniory a nemakačenka. Já si stoupnul sebevědomě do seniorů a prošlo to. Přednášky na hradech a zámcích i klášterech mně nikdy moc nebavily. Bývají moc dlouhé, sednout si není kam, samý letopočet, kdy to vyhořelo a který prelát tam žil a působil. Konečně oběd. Labyrintem nádvoří a chodeb jsme byli nasměrováni do velké jídelny. Bylo prostřeno téměř jak na svatbu. Ale čekali jsme a čekali a čekali. Ale dočkali jsme se. Jídlo bylo dobré i pivo bylo dobré. Zákusek teda nebyl. Očekával jsem ho. Po obědě jsme šli kousililínek po svatojakubské cestě do Compostely. Ale zlákal nás přece jenom autobus a vydali se přes Hlavňov ke kapli Panny Marie Sněžné na vrcholu Hvězda. V Hlavňově většina nadšenců z autobusu vystoupila a šla pěšky Kovářovou roklí asi 3 kilometry hroznou cestou. Já se tedy šetřím, kde to jen jde a ani tady jsem neustoupil a jel autobusem s ostatními starci úzkou silničkou na malé parkovišťátko na vrcholu. Nechápu, jak se míjejí na tak malé silničce dva autobusy. Na vrcholu jsme samozřejmě nejdříve objevili chatu, dosud nevyhořelou, se známým názvem Hvězda. Pivo měli. Po chvíli došel zbytek poutníků, nikdo se neztratil ani nezranil. Naši kněží v kapli pro nás sloužili mši svatou. Kupodivu jsme se do té malé, ale krásné kaple vtěsnali všichni. Společné foto bylo také. Pak jsme se ještě pokochali nádherným pohledem z vyhlídky na broumovskou stranu a šupali zpět k autobusu. Cestou domů jsem dojedl svačinu, kterou jsem s sebou tahal celý den. Veliké děkuji posílám organizační skupině na naší faře, že nás konečně někam vyvezli. Díííky. Jan Hordějčuk starší.
