K opravdové přípravě na slavení Velikonoc máme celou dobu postní, duchovní obnovy, brožurku Půst a mnoho dalších podnětů. Kromě duchovní přípravy jsou ale potřeba také přípravy kostela, nácviky ministrantů, scholy a mnoho dalších viditelných i neviditelných služeb, které mohou naši snahu v opravdovém prožívání umocnit a podpořit.
Nejrozmanitější hemžení je však kolem kostela a fary na Bílou sobotu dopoledne. Schola pokračuje zkouškou na velikonoční svátky, ministranti připravují malé paškálky k obnově křestních slibů, po té nacvičují průvod a služby na Velikonoční vigilii, další připravují dřevo na velikonoční oheň, ženy žehlí plátna a „strojí“ oltáře. Velmi důležité je také správně upevnit Paškál do stojanu. Přípravu kostela pak završí květinová výzdoba, přípravu fary chystání stolů a kávovarů.
Na Bílou sobotu, kdy si připomínáme, že Ježíš je v hrobě a spolu s učedníky prožíváme drama prázdnoty a nejistoty, se v našem kostele se scházíme ke zpívané Modlitbě se čtením spojenou s ranními chválami. Po nich pokračuje adorace u Božího hrobu v Útěchové kapli. Během dne se zde vystřídají mnozí farníci, společenství a jedna dopolední hodina patří také rodinám s malými dětmi, kterých se letos sešlo opravdu požehnaně.
Z přípravy Velikonoc
děkanství
